Běžně používané termíny

Adaptivní řízení označuje metodu řízení, kterou používá řídicí jednotka, která se musí přizpůsobit řízenému systému s měnícími se nebo nejistými parametry. Adaptivní řízení detekuje změny ve fungování procesu a automaticky reguluje řídicí parametry, aby kompenzovalo měnící se podmínky procesu, a následně optimalizuje odezvu smyčky

‍

Konvenční řídicí jednotky upravují lineární a neměnné systémy v průběhu času kvůli způsobu, jakým jsou navrženy. Tento přístup je užitečný, když jsou provozní podmínky fixovány s malými nebo žádnými překážkami nebo změnami. Jakmile se však tyto podmínky změní, konvenční regulátory přestanou fungovat. Adaptivní řízení se naopak přizpůsobuje měnícím se řídicím parametrům a má schopnost řídit proces.

‍

Typy adaptivního řízení

Adaptivní řízení závisí na odhadu parametrů, který je součástí identifikace systému. Existují dvě metody odhadu parametrů:

1. ované nebo naplánované adaptivní řízení

adaptivní řízení upravuje řídicí parametry na základě měření pomocné proměnné a informací o provozních podmínkách procesu. Často se srovnává s kompenzací dopředného přenosu, protože neexistuje žádná zpětná vazba ke kontrole spolehlivosti adaptace

Sel

2. f-Adaptive Control

je založen na kompenzaci zpětné vazby, protože parametry jsou měřeny na základě výkonu v uzavřené smyčce s cílem jeho optimalizace

Potřeba adaptivního řízení

Hlavním důvodem použití adaptivního řízení je to, že většina procesů je nelineární. Konvenční regulátor je schopen udržovat pouze řídicí smyčky, které jsou navrženy tak, aby udržovaly řídicí proměnnou v nastaveném bodě, ale jakmile proces začne pracovat nad těmito proměnnými, změny ve funkčnosti mohou být provedeny adaptivním řízením. Změna povahy vstupů nebo změny přenosové funkce v důsledku změn parametrů nebo koeficientů může způsobit, že konvenční regulátor přestane efektivně pracovat, což odůvodňuje potřebu adaptivního řízení.